V blízkosti samotného centra Brna se na Žlutém kopci pod rozsáhlou travnatou plochou nachází historické vodojemy. Město využívalo po staletí vodu z řeky Svratky a i přes rozšíření vodovodu roku 1853 brzy přestalo množství a kvalita dodávané vody stačit. Roku 1863 tedy byla vypsána soutěž na výstavbu vodovodu nového. Ze čtyř nabídek bylo v roce 1869 přijato nejvýhodnější řešení podle projektu londýnského stavitele Thomase Docwry. Stavba úpravny vody na Žlutém kopci začala na podzim roku 1869. Cihly pro výstavbu byly páleny přímo v Brně a konstrukce se obešla bez použití oceli, dřeva nebo železobetonu, což vyvolalo nutnost různých druhů zaklenutí, a tedy velmi působivý dojem podzemního labyrintu. Za zmínku také stojí, že nepropustnost cihlového vodojemu byla podpořena obalem z jílu. Stavba byla dokončena v roce 1872. Na přelomu 19. a 20. století byly vodojemy doplněny o dvě betonové nádrže a celkem tak měly vodojemy objem více než 20 tisíc kubických metrů. Činnost vodojemů byla ukončena v roce 1997, kdy byly odpojeny od vodovodní sítě. Tyto podzemní síně působí jako z jiného světa dávno zaniklých civilizací nebo z počítačové hry. Bývají dokonce nazývány obdobou istanbulských cisteren Yerebatan.